Milan Lukeš: Mezi karnevalem a snem - shakespearovské souvislosti


Pokus o předmluvu

- souvislosti ukazující do okolního místa a času - zrcadlení - Shakespeare nás donutí “přiznat barvu a nést svou kůži na trh. Píšíce o něm, nebo inscenujíce ho, dáváme i bezděčně, mimovolně, takřka proti své vůli najevo, kde si stojíme; jak cítíme, prožíváme, jak smýšlíme, jak pojímáme nejen drama a divadlo, ale prostřednictvím jeho světa i náš současný svět. A co je nejhoršího, kreslíme si, s použitím jeho náčiní, svůj vlastní autoportrét.” (s. 5) - karnevalový sen a snové prožívání života a světa, zvratnost jednoho v druhé

Blouznění a bláznění

- Gauchelinovo vidění (Bachtin) - karneval: 1 z výrazů grotesknosti, nikoli původ grotesknosti v karnevalu - groteskno: spojování běžně neslučitelného souvztah se snem - spojitost mezi snem a šílenstvím SEN - ŠÍLENSTVÍ - GROTESKNO - pomíjivost - dvorské maškarády (Indigo Jones, Ben Jonson) - A. de la Halle: Hra pod loubím - Shakespeare: Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový: čas sváteční a karnevalový “sen, příliš podivný, aby mohl být pravda” (s. 132) noc krátký čas... posměch - strach noc prvomájová? - noc svatojánská... šílenství - luna sen šílené, bláznivé noci - “midsummer madness” noc - luna - sen - smrt spánek - smrt snový a skutečný zážitek - “snovost vztahující se ke skutečnosti, která se (právě že až zpětně) jako sen jeví” (s. 136), pocit rozostřených hranic... svár nadpřirozených sil, “ne-řád”, převrácený svět - láska - šílenství blouznění a bláznění - nejistá minulost - přítomnost blahodárná nejistota? - les - bloudění “wood” - les, šílený - básník a neurotické rysy - dílo jako forma masové psychoterapie (psychoanalýza) - zvratnost bláznovství - moudrost a bdění - sen

Tíha šíleného času

- Thomas Norton (1532), Thomas Sackville (1536): “Gordobuk, aneb Ferrex a Porrex” - tragédie, blankvers umění a politika - latinská kronika Geoffreye z Monmouthu: Historie králů Británie senekovské divadlo krvavost? Nebo: důsledné domýšlení do nejhorších možných konců - Gordobuk: “hra poradců”, rétorika, “víra v konečný triumf práva, a to i tehdy, kdy události vzaly nejhorší možný obrat” (s. 176), těsná vazba na “palčivé politické problémy” (s. 178) - proti: tradicionalistické a iracionalistické tendence -- Shakespearův Král Lear (1605-6): - zdroje?: anonymní hra o Leirovi, Holinshedova kronika, Sidneyho Arkádie, Spencerova Královna víl, G. z Monmouthu - Gordobuk... Lear: protiklad a alternativa rozumu -- racionalizovat i temné instinkty a vášně, včetně rozumového odůvodnění násilí a krutosti. Morální ambiguita rozumového jednání. Rozum neskýtá morální záruky! (s. 180) “bláznivé chování”: Kordelie, Kent, Edgar... Řada bláznů, kteří se rozumného světa odřekli... “HRA BLÁZNŮ” “Lear nemá kolem sebe žádné mudrce, aby mu poradili; má, posléze, jen pár bláznů, aby se v nich poznal.” (s. 181) -- alternativa rozumu: pošetilost, bláznivost, šílenství - bláznovství v Anglii: blázni... (Hamlet) - výskyt melancholie (trudnomyslnost) šílenství a svoboda mysli (Foucalt) Timothy Bright: Pojednání o melancholii (1586) (Shakespeare znal?) R. Burton: Anatomie melancholie (1620) - svět je příbytek šílenců... Erasmova Chvála bláznivosti (1508) X S. Brant: Loď bláznů Foucalt přístup k bláznům, internace - Král Lear a bláznivost: diabolizace a bestializace blázna obecná bestializace člověka - šílenství (Rozumný člověk jedná hůře než zvíře, je i rozumu zbavován a snižován na zvíře) Nic - nicota - nicotnost Poznání vlastní nicotnosti... Zůstávají blázni a smrt... nicotnost lidské existence téma bláznovství a téma smrti totální šílenství, obraz bouře a přírody blázni z povolání: “domestikace” (!), pak herec, který blázna hraje! “kontrast rozumu a šílenství, moci a bezmoci, člověka a zvířete” (s. 190) šašek-blázen: humanizace obrazu bláznovství, dialog s šílenstvím... - toto jsou shakespearovští šašci-blázni! cesta Krále Leara: cesta redukce blázen: extrapolace Learova vnitřního hlasu Večer tříkrálový - Feste (Festa i Blázna v Learovi hrál Robert Armin) Blázen a blázen Edgar... mnoho podob bláznovství v Králi Learovi - Nahum Tate - “úprava” Leara, vymýcení Blázna..., “spíše perverze než verze Leara” (195) Blázen - Cordelie - moderní inscenace - reflexe světových válek... (inscenace - viz s. 196 a dále...); P. Brook, I. Bergmann, R. Sturui apokalyptický obraz konec: groteskní rysy totální destrukce mocenských struktur závěr: není obnoven řád, pouze je zrušena jeho negace “pocit konce” Král Lear dochází ke krajnosti. (s. 200) vznešenost srůstá prostřednictvím utrpení s bláznivostí (s. 200)

Hamlet a paměť

- Shakespearovy hry: rozpornost, ne chaotičnost - Hamlet: palčivé prožívání minulosti: Hamlet a paměť... X Claudius Právě schopností nežít jen přítomností liší se člověk od zvířete! (s. 202) - Hamlet: mlčení X Claudius: slova téma zdání; rozpor mezi ním a skutečností předčasné zapomenutí = předčasná smrt “Claudius vraždí paměť, tak jako Macbeth bude vraždit spánek.” (s. 203) prožívání a oživování minulosti - motiv divadla a herectví: představa pomíjivosti - změny politické scény... dav - žije přítomností, nemá paměť... změna - politika i erotika... (“křehkost”) - nedůvěra k celému ženskému rodu, fixace na otce, minimální počet ženských postav ve hře (Hamlet, Timon Athénský). Negativní zkušenost s matkou - změna postoje k Ofelii... - Ofelie a paměť... - scéna šílenství: významová identifikace s Hamletem - téma minulosti, paměti a (ne)zapomínání (rozhraní dvou epoch) - Hamletovo uvažování: sebe-destruktivnost - anticipace moderního myšlení přesto ukotveno v tradičním systému hodnot, které ještě pamatuje... - archaičnost stylizace hry ve hře - herci: minulost (i Duch) - “psaní” (?) do paměti... (motiv “tabulky”): písmo - zapomínání (Platón: Faidros) intimní dobový vztah mezi čtením a psaním Hamlet: skepse ke knižní moudrosti..., “člověk orální komunikace” (211) X Claudius J. Derrida: analýza Faidra metafora o vztahu autora a mluvené, resp. psané řeči otec - syn (logos), Hamlet - Duch logos paternalistický - “The rest is silence” - “Hamlet končí tak, jak začínal: mlčením.” (213) dovršení tragické ironie Hamleta v závěru... přepisování textu historie...

Bubliny imaginace

IMAGINACE surrealisté A. Einstein: obraznost důležitější než poznání X klasicismus, osvícenství: rozum X romantismus (Wordsworth, Coleridge, Shelley, Blake) estetikové a teoretici romantismu: básníci -- imaginace: východisko a předpoklad umělecké tvorby -- shakespearovský kult imaginace básník - čtenář (divák) imaginace i u vnímatele Shakespearovi často přičítány postoje běžně alžbětinské... Imaginace u Shakespeara: - způsob, jak Shakespeare imaginaci prezentuje, v jakých souvislostech imaginace jako motiv a téma, jako aspekt a rys - vztah imaginace a snu: obraznost nemá nic společného s charakterem a morálkou imaginace a sen mají původ v melancholii (která může vést k šílenství!) (T. Nashe) -- “imagination”: problémový rys... - Večer tříkrálový: denní sny (Freud)... spojení imaginace, ctižádosti a šílenství (V.T., Jindřich IV.) imaginace předstihuje realitu - komické... - tragikomičnost postav (Malvolio - V.T., Ohnivec - Jindřich IV.) - Sen noci svatojánské: Theseus: šílenci, milenci, básníci - imaginace, obraznost, představivost, fantazie 1. imaginace vytvářející nové jevy mající povahu zdání - snový kontext 2. imaginace hodnotící a interpretující, přičítající významy věcem a událostem - imaginace divadelní - oscilace mezi imaginací a antiiluzivností... - zpochybnění a korektura konvenčního apelu na imaginaci... - Hamlet: melancholie - imaginace - šílenství - ctižádost Hamlet: melancholie, vznícená obraznost... - rysy duševní poruchy, předstírané: ochranný štít. Klaudius: strach, že šílenci se mohou dobrat pravdy..., loď do Anglie - loď bláznů? Kde je mezi mez mezi Hamletovým předstíraným a skutečným šílenstvím? “[...] Hamleta, kde rozpornost je “metodou” a nejistota výsledkem” (221) Hamlet: melancholický introvert se zjitřenou vnímavostí a představivostí (221) imaginace - zoufalství - šílenství zlé sny - ctižádost... imaginace je s to realitu zcela vytlačit základní rysy Hamleta: introvertnost, imaginativnost; umělecké sklony... “A všechno pro nic!”... charakterizace obraznosti i v Romeovi a Julii (Romeo - Merkuzio) nicotnost výtvorů imaginace? - Macbeth: analýza temné a sebestředné imaginace jako u “Hamleta”: vztah imaginace - šílenství Macbeth si je příliš jist (že zmůže všechno) Lady Macbeth - podobnost s Hamletem: šílenství Ofelie: obě umírají za scénou po efektní demostraci svého šílenství, doplatily na svého partnera a předběhly jeho smrt (226) pocit snovosti a noční můry - shakespearovské “bubliny”: snovost a zlí duchové... Nadpřirozené jevy nesdělují (v Hamletovi, Macbethovi) nic, na co by hrdina nebyl připraven... - imaginace u Shakespeara: “droga, která vzněcuje i utišuje, zabíjí i léčí” (228)


Zpět na nabídku literatury
Zpět na úvodní stránku