Milan Lukeš: Mezi karnevalem a snem - shakespearovské souvislosti
- 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2004. ISBN 80-7008-158-9.
Pokus o předmluvu
- souvislosti ukazující do okolního místa a času
- zrcadlení - Shakespeare nás donutí “přiznat barvu a nést svou kůži na trh. Píšíce o něm, nebo inscenujíce ho,
dáváme i bezděčně, mimovolně, takřka proti své vůli najevo, kde si stojíme; jak cítíme, prožíváme, jak smýšlíme, jak
pojímáme nejen drama a divadlo, ale prostřednictvím jeho světa i náš současný svět. A co je nejhoršího, kreslíme si,
s použitím jeho náčiní, svůj vlastní autoportrét.” (s. 5)
- karnevalový sen a snové prožívání života a světa, zvratnost jednoho v druhé
Blouznění a bláznění
- Gauchelinovo vidění (Bachtin)
- karneval: 1 z výrazů grotesknosti, nikoli původ grotesknosti v karnevalu
- groteskno: spojování běžně neslučitelného
souvztah se snem
- spojitost mezi snem a šílenstvím
SEN - ŠÍLENSTVÍ - GROTESKNO
- pomíjivost
- dvorské maškarády (Indigo Jones, Ben Jonson)
- A. de la Halle: Hra pod loubím
- Shakespeare: Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový:
čas sváteční a karnevalový
“sen, příliš podivný, aby mohl být pravda” (s. 132)
noc krátký čas...
posměch - strach
noc prvomájová? - noc svatojánská...
šílenství - luna
sen šílené, bláznivé noci - “midsummer madness”
noc - luna - sen - smrt
spánek - smrt
snový a skutečný zážitek - “snovost vztahující se ke skutečnosti, která se (právě že až zpětně) jako sen jeví” (s. 136),
pocit rozostřených hranic...
svár nadpřirozených sil, “ne-řád”, převrácený svět
- láska - šílenství blouznění a bláznění
- nejistá minulost - přítomnost blahodárná nejistota?
- les - bloudění “wood” - les, šílený
- básník a neurotické rysy
- dílo jako forma masové psychoterapie (psychoanalýza)
- zvratnost bláznovství - moudrost a bdění - sen
Tíha šíleného času
- Thomas Norton (1532), Thomas Sackville (1536): “Gordobuk, aneb Ferrex a Porrex” - tragédie, blankvers
umění a politika
- latinská kronika Geoffreye z Monmouthu: Historie králů Británie
senekovské divadlo
krvavost? Nebo: důsledné domýšlení do nejhorších možných konců
- Gordobuk: “hra poradců”, rétorika, “víra v konečný triumf práva, a to i tehdy, kdy události vzaly nejhorší možný
obrat” (s. 176),
těsná vazba na “palčivé politické problémy” (s. 178)
- proti: tradicionalistické a iracionalistické tendence
-- Shakespearův Král Lear (1605-6):
- zdroje?: anonymní hra o Leirovi, Holinshedova kronika, Sidneyho Arkádie, Spencerova Královna víl,
G. z Monmouthu
- Gordobuk...
Lear: protiklad a alternativa rozumu
-- racionalizovat i temné instinkty a vášně, včetně rozumového odůvodnění násilí a krutosti. Morální ambiguita
rozumového jednání. Rozum neskýtá morální záruky! (s. 180)
“bláznivé chování”: Kordelie, Kent, Edgar... Řada bláznů, kteří se rozumného světa odřekli...
“HRA BLÁZNŮ”
“Lear nemá kolem sebe žádné mudrce, aby mu poradili; má, posléze, jen pár bláznů, aby se v nich poznal.” (s. 181)
-- alternativa rozumu: pošetilost, bláznivost, šílenství
- bláznovství v Anglii:
blázni... (Hamlet) - výskyt melancholie (trudnomyslnost)
šílenství a svoboda mysli (Foucalt)
Timothy Bright: Pojednání o melancholii (1586) (Shakespeare znal?)
R. Burton: Anatomie melancholie (1620) - svět je příbytek šílenců...
Erasmova Chvála bláznivosti (1508) X S. Brant: Loď bláznů
Foucalt
přístup k bláznům, internace
- Král Lear a bláznivost:
diabolizace a bestializace blázna
obecná bestializace člověka - šílenství (Rozumný člověk jedná hůře než zvíře, je i rozumu zbavován a snižován na zvíře)
Nic - nicota - nicotnost Poznání vlastní nicotnosti... Zůstávají blázni a smrt...
nicotnost lidské existence
téma bláznovství a téma smrti
totální šílenství, obraz bouře a přírody
blázni z povolání: “domestikace” (!), pak herec, který blázna hraje!
“kontrast rozumu a šílenství, moci a bezmoci, člověka a zvířete” (s. 190)
šašek-blázen: humanizace obrazu bláznovství, dialog s šílenstvím... - toto jsou shakespearovští šašci-blázni!
cesta Krále Leara: cesta redukce
blázen: extrapolace Learova vnitřního hlasu
Večer tříkrálový - Feste (Festa i Blázna v Learovi hrál Robert Armin)
Blázen a blázen Edgar...
mnoho podob bláznovství v Králi Learovi
- Nahum Tate - “úprava” Leara, vymýcení Blázna..., “spíše perverze než verze Leara” (195)
Blázen - Cordelie
- moderní inscenace - reflexe světových válek... (inscenace - viz s. 196 a dále...); P. Brook,
I. Bergmann, R. Sturui
apokalyptický obraz
konec: groteskní rysy
totální destrukce mocenských struktur
závěr: není obnoven řád, pouze je zrušena jeho negace
“pocit konce”
Král Lear dochází ke krajnosti. (s. 200)
vznešenost srůstá prostřednictvím utrpení s bláznivostí (s. 200)
Hamlet a paměť
- Shakespearovy hry: rozpornost, ne chaotičnost
- Hamlet: palčivé prožívání minulosti:
Hamlet a paměť... X Claudius
Právě schopností nežít jen přítomností liší se člověk od zvířete! (s. 202)
- Hamlet: mlčení X Claudius: slova
téma zdání; rozpor mezi ním a skutečností
předčasné zapomenutí = předčasná smrt
“Claudius vraždí paměť, tak jako Macbeth bude vraždit spánek.” (s. 203)
prožívání a oživování minulosti
- motiv divadla a herectví: představa pomíjivosti
- změny politické scény... dav - žije přítomností, nemá paměť...
změna - politika i erotika... (“křehkost”)
- nedůvěra k celému ženskému rodu, fixace na otce, minimální počet ženských postav ve hře
(Hamlet, Timon Athénský). Negativní zkušenost s matkou - změna postoje k Ofelii...
- Ofelie a paměť... - scéna šílenství: významová identifikace s Hamletem
- téma minulosti, paměti a (ne)zapomínání (rozhraní dvou epoch)
- Hamletovo uvažování: sebe-destruktivnost - anticipace moderního myšlení
přesto ukotveno v tradičním systému hodnot, které ještě pamatuje...
- archaičnost stylizace hry ve hře - herci: minulost (i Duch)
- “psaní” (?) do paměti... (motiv “tabulky”):
písmo - zapomínání (Platón: Faidros)
intimní dobový vztah mezi čtením a psaním
Hamlet: skepse ke knižní moudrosti..., “člověk orální komunikace” (211) X Claudius
J. Derrida: analýza Faidra
metafora o vztahu autora a mluvené, resp. psané řeči
otec - syn (logos), Hamlet - Duch logos paternalistický
- “The rest is silence” - “Hamlet končí tak, jak začínal: mlčením.” (213)
dovršení tragické ironie Hamleta v závěru...
přepisování textu historie...
Bubliny imaginace
IMAGINACE surrealisté
A. Einstein: obraznost důležitější než poznání
X klasicismus, osvícenství: rozum X romantismus (Wordsworth, Coleridge, Shelley, Blake)
estetikové a teoretici romantismu: básníci -- imaginace: východisko a předpoklad umělecké tvorby
-- shakespearovský kult imaginace
básník - čtenář (divák) imaginace i u vnímatele
Shakespearovi často přičítány postoje běžně alžbětinské...
Imaginace u Shakespeara:
- způsob, jak Shakespeare imaginaci prezentuje, v jakých souvislostech
imaginace jako motiv a téma, jako aspekt a rys
- vztah imaginace a snu:
obraznost nemá nic společného s charakterem a morálkou
imaginace a sen mají původ v melancholii (která může vést k šílenství!) (T. Nashe)
-- “imagination”: problémový rys...
- Večer tříkrálový:
denní sny (Freud)...
spojení imaginace, ctižádosti a šílenství (V.T., Jindřich IV.)
imaginace předstihuje realitu - komické... - tragikomičnost postav (Malvolio - V.T., Ohnivec -
Jindřich IV.)
- Sen noci svatojánské:
Theseus: šílenci, milenci, básníci - imaginace, obraznost, představivost, fantazie
1. imaginace vytvářející nové jevy mající povahu zdání - snový kontext
2. imaginace hodnotící a interpretující, přičítající významy věcem a událostem - imaginace
divadelní - oscilace mezi imaginací a antiiluzivností... - zpochybnění a korektura konvenčního apelu
na imaginaci...
- Hamlet:
melancholie - imaginace - šílenství - ctižádost
Hamlet: melancholie, vznícená obraznost... - rysy duševní poruchy, předstírané: ochranný štít.
Klaudius: strach, že šílenci se mohou dobrat pravdy..., loď do Anglie - loď bláznů?
Kde je mezi mez mezi Hamletovým předstíraným a skutečným šílenstvím?
“[...] Hamleta, kde rozpornost je “metodou” a nejistota výsledkem” (221)
Hamlet: melancholický introvert se zjitřenou vnímavostí a představivostí (221)
imaginace - zoufalství - šílenství
zlé sny - ctižádost...
imaginace je s to realitu zcela vytlačit
základní rysy Hamleta: introvertnost, imaginativnost; umělecké sklony...
“A všechno pro nic!”...
charakterizace obraznosti i v Romeovi a Julii (Romeo - Merkuzio)
nicotnost výtvorů imaginace?
- Macbeth:
analýza temné a sebestředné imaginace
jako u “Hamleta”: vztah imaginace - šílenství
Macbeth si je příliš jist (že zmůže všechno)
Lady Macbeth - podobnost s Hamletem: šílenství Ofelie: obě umírají za scénou po efektní demostraci
svého šílenství, doplatily na svého partnera a předběhly jeho smrt (226)
pocit snovosti a noční můry
- shakespearovské “bubliny”: snovost a zlí duchové... Nadpřirozené jevy nesdělují
(v Hamletovi, Macbethovi) nic, na co by hrdina nebyl připraven...
- imaginace u Shakespeara: “droga, která vzněcuje i utišuje, zabíjí i léčí” (228)
Zpět na nabídku literatury
Zpět na úvodní stránku