- B.p.v. Plzeň: DJKT v Plzni, 2004.
I. jednání
I.1
Gloster, Edmund
Lear: rozdělení království, zavržení Kenta a Kordelie.
Proč Kordelie říká NIC? Co vzejde z NIC?
Glostrův vztah k “bastardovi”?
“Nic? Z ničeho nic nevzejde. Mluv znova.” (Lear, s. 4)
“Nemám to štěstí, abych uměla mít na jazyku, co mám na srdci. Miluji vás, jak je má
povinnost, ne víc, ne míň.” (Kordelie, s. 4-5)
“Lear: Tak mladá a tak bez citu? - Kordelie: Tak mladá a tak upřímná, můj pane.” (s. 5)
“Lear: Zmiz, jdi mi z očí! - Kent: Kams je dal, Leare, když nic nevidíš!” (s. 6)
“Kordelie: Můj vzácný pane, neumím říkat úlisně a hladce, co necítím, a to, co cítím, radši
udělám dřív, než o tom začnu mluvit. - Francouzský král: A to je všechno? Přirozená plachost,
co zbraňuje nám často mluvit o tom, co cítíme a chcem?” (s. 8)
“Mějte otce rády, tak jak jste řekly, ne jak cítíte.” (Kordelie sestrám, s. 9)
I.2
Edmund: příroda - zákon... Pomluva Edgara.
“Tys, Přírodo, má bohyně, můj zákon - já jiný neznám. Proč kličky paragrafů by měly škrtit
právo přírody? Jen proto, že jsem bastard? A tím vyvrhel? Bastard, co v kradmé chvilce rozkoše
pobral víc života než houfy ňoumů zplozených z nudy, napůl ve spánku?” (Edmund, s. 10)
“Parádní pitomost je to, že když nám štěstí nepřeje, viníme z toho erupce na Slunci, Měsíc
a hvězdy. Každou špatnost nám vlastně vnuklo nebe. Nádhernou výmluvu má kurevník, když ten svůj
chtíč může připsat na vrub nějaké hvězdě. Když můj otec a matka souložili, dohlíželo na to
souhvězdí Draka a nad mým narozením zase držel pracku Velký medvěd, z čehož plyne, že jsem
pěkná bestie a chlívák. Pcha! Byl bych to, co jsem, i kdyby na moje bastardské početí mrkla
očkem ta nejcudnější ze všech cudných hvězd!” (Edmund, s. 12)
I.3
Goneril a Osvald o Learovi
I.4
Lear - Kent v přestrojení
Lear u Goneril
Šašek, Kent
“Lear: A ty jsi kdo? Tak mluv! - Kent: Člověk, pane. - Lear: Jakou máš profesi? - Kent: Mou
profesí je nebýt míň, než se zdám, věrně sloužit tomu, kdo mi dá důvěru, milovat toho, kdo je
poctivý, mluvit s tím, kdo ví, co mluví, a moc toho nenamluví.” (s. 14)
“Lear: Tvá slova nejsou víc než nic, blázne. - Šašek: Taky jsem za ně nic nedostal.[...] -
Lear: Kdepak, blázne. Z ničeho vzejde zase jenom nic.” (s. 16)
“Lear: Blázníš, blázne? Já nejsem blázen. - Šašek: Všech jiných titulů ses vzdal. S tímhle ses
už narodil.” (s. 17)
“Lear: Zná mě tu někdo? Je tu někde Lear? Chodí tu Lear? Mluví tu Lear? Kam dal Lear oči?
Nevidí a neslyší už Lear? Sní či bdí snad Lear? Kdo je Lear? Řekne mi někdo konečně, kdo jsem?
- Šašek: Learův stín.” (s. 18)
“Může být hůř, když vylepšit chcem svět.” (Albany, s. 20)
I.5
“Šašek: Člověk nemá zestárnout, dokud nemá rozum...
[...]Lear: Já nechci přijít o rozum, já ne!...
[...]Šašek: Když blázni odejdou, bude svět moc prázdný. Jen blázen z blázna dělal by si blázny.”
(s. 21)
II. jednání
II.1
Curan oznamuje příjezd Regan a Cornwalla ke Glostrovi.
Edgar utíká.
II.2
Osvald - Kent. Kent vsazen do klády.
II.3
Edgar: “blázen Boží”
“Ubohý blázen Boží! Aspoň něco. Já coby Edgar nejsem vůbec nic.” (Edgar, s. 26)
II.4
Lear a Regan. Lear odchází.
“Zlí lidé hned zkrásní, když kolem nich jsou ještě horší. Nebýt nejhorší vždy zasluhuje chválu.”
(Lear, s. 33)
“S tím na mě nechoďte! I nejchudší žebrák má víc, než nutně potřebuje. Dejte nám jenom to, co
potřebujem, a nerozeznáte nás od zvířete. [...] Vy myslíte, že budu plakat, viďte? Ne, ne, já
plakat nebudu. Mám k pláči důvod, ale tohle srdce se rozbije na tisíc kousků dřív, než budu
plakat. Já se zblázním, blázne!” (Lear, s. 33)
III. jednání
III.1
Kent o francouzském vojsku
III.2
Lear a živly... Šašek. Spolu s Kentem odchází do chatrče.
“Tahle noc se s mudrci ani blázny mazlit nebude.” (Šašek, s. 35)
“Kdo nemá místo, kam by složil hlavu, ten nemá hlavu na svém místě, strejčku.” (Šašek, s. 36)
“Jsem člověk, jemuž ukřivdili víc, než on kdy křivdil jiným. [...] Magickou moc má nouze.
Z bezcenných věcí hned udělá poklad.” (Lear, s. 36)
III.3
Gloster odchází za Learem, Edmund se ho chystá zradit.
III.4
Lear, Kent a Šašek u chatrče. Edgar převlečený za blázna. Přichází Gloster.
“Což člověk není víc než tohle?[...] Obnažené lidství je ubohé, holé, dvounohé zvíře jako ty.”
Lear, s. 39)
III.5
Edmund, Cornwall, Edmund zrazuje otce.
III.6
Gloster, Kent, Edgar, Lear, Šašek v chatrči. “Soud dcer”. Odchod do Doveru.
“Když jiní s námi nesou utrpení, náš vlastní kříž už tak moc těžký není.” (Edgar, s. 43)
III.7
Goneril s Edmundem a Osvaldem se vrací k Albanymu. Gloster oslepen, Cornwall smrtelně zraněn
sluhou, který Glostra bránil, sluhu zabíjí Goneril. Gloster vyhnán.
IV. jednání
IV.1
Edgar se setkává s oslepeným Glostrem.
“Lépe být takhle v opovržení, než věřit lichotkám a myslet si, že tomu tak není. Kdo klesne na
dno, má vystaráno: může už jen vzhůru. Když je nám nejlíp, může být jen hůř, a když je nejhůř,
může být jen líp.” (Edgar, s. 46)
“Když nikam nejdu, k čemu bych měl oči? Byl jsem jak slepý, když jsem dobře viděl. Když máme
vše, nevážíme si toho. Jen z nedostatku můžem zbohatnout.” (Gloster, s. 47)
“Kdo může říct, ó bozi, “teď je nejhůř”? Mně je teď hůř, než když mi bylo nejhůř.” (Edgar,
s. 47)
“Zlé časy, zlé, když blázni vedou slepce.” (Gloster, s. 47)
IV.2
Hádka Albanyho a Goneril.
IV.3
Kordelie
IV.4
Regan hovoří s Osvaldem o Goneril a Edmundovi, též o Glostrovi.
IV.5
Glostrův “skok z útesu”
šílený Lear
“V tom nesmyslu je smysl. Rozum v šílenství.”
Lear utká před vojáky Kordelie.
Edgar zabíjí Osvalda.
“Útěcha je to ubožáků, že smrtí oklamou zvůli a aroganci mocných.” (Gloster, s. 54)
“Gloster: Smím políbit tu ruku? - Lear: Nejdřív ji otřu. Páchne smrtelností. - Gloster:
Mistrovské dílo přírody je v troskách! Tak celý vesmír rozpadne se v nic. Znáš mě? - Lear: Tvé
oči znám. Proč po mně šilháš, slepý Kupide? Máš to marné, já se ti nezamiluju.” (s. 56)
“Lear: Dej psovi úřad, a hned je z něj pán. [...] Velcí zloději věšejí ty malé. Skrz hadry je
vidět na každý hřích, kožich a talár skryjí všechno. O zločin obrněný zlatem si vyláme zákon
zuby, do hříchu v cárech však projede jak nůž.” (s. 56)
“Všichni jsou bez viny, povídám, všichni, já za ně ručím, příteli.” (s. 57)
IV.6
Kordelie a Lear: setkání
“Ubližuješ mi, když mě zdvíháš z hrobu.[...] Stát se to jinému, lítostí umřu. [...] Jsou tvoje
slzy mokré? Jsou. Tak neplač. Máš-li pro mne jed, já ho vypiju. Vím, že mě nemáš ráda. Tvoje
sestry mi ublížily, jak si vzpomínám. Neměly důvod. Ty ho máš.” (Lear Kordelii, s. 60)
“Zapomeň a odpusť.” (Lear Kordelii, s. 61)
V. jednání
V.1
Edmund a Regan mluví o Goneril.
Albany a Goneril
Edgar dává Albanymu dopis.
Edmund - Goneril nebo Regan?
“Moc činy uhájím, však slovy ne.” (Edmund, s. 63)
V.2
Edgar odvádí Glostra.
Prohraná bitva, Lear s Kordelií zajat.
V.3
Lear s Kordelií odvedeni do vězení, Edmund za nimi posílá vraha.
Goneril se hádá s Regan o Edmunda, Albany je chce zatknout.
Edgar zabíjí v souboji Edmunda.
Edgar říká Albanymu o smrti Glostra.
Goneril s Regan se navzájem zabíjí.
Edmund umírá, před smrtí řekne o svém příkazu stran Kordelie a Leara.
Lear přináší mrtvou Kordelii.
Learova smrt.
Konec.
“My nejsme jediní, kdo trpí za to, že jsou bez viny. Pro tebe, králi, srdce se mi svírá, sama
se směju, když mě osud týrá.” (Kordelie, s. 64)
“Kent: Co to má znamenat? - Edmund: Že Edmunda měl přece někdo rád.” (s. 70)
“Je tohle konec světa?” (Kent, s. 70)
“Už mého blázínka mi oběsili. Nežije! Pes a kůň a krysa žijí, tak proč ty ne? Už se mi nevrátíš.
Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy. Ten knoflík rozepněte. Díky, pane. Vidíte? Její rty! Její
rty! Hleďte! Tady, tady!” (Lear, s. 72)
“Pod tíhou smutku každý z nás teď musí říkat, co cítí, a ne, co se sluší. Král nejvíc vytrpěl.
My šanci máme, že to, co on, už nikdy nepoznáme.” (Edgar, s. 72)